Galerie: Bohoslovci a biskupové putovali do Mariazell

Společně jsme prožili krásné společenství i "vzájemnost" – v duchu svatodušního spřátelování otce arcibiskupa Karla. V St. Pölten jsme vnímali otevřenou náruč naší partnerské diecéze, setkali se s biskupy Klausem Küngem a Antonem Leichtfriedem i zaměstnanci pastoračního střediska. Otec prelát J. Socha vzpomínal s vděčnosti na jejich velkou materiální i duchovní pomoc pro naši diecézi. V Mariazell jsme prožili mimořádný obřad uctívání milostné sochy Panny Marie Zellské (pouze 1x za rok, 7. září v předvečer hlavní slavnosti, a to jsme byli přítomni J). Naši bohoslovci se ujali velmi důstojně služeb při hlavních liturgických bohoslužbách a superior místního společenství kněží, P. Karl Schauer OSB byl nejen milým hostitelem, ale také po dobu naší pouti v Mariazell se staral o to, aby poutníci zakusili odpočinek pro duši i tělo. Během naší návštěvy jsme se těšili i z přítomnosti P. Václava Steinera, který zde vykonává svou kněžskou službu pro poutníky. A tak se Mariazell stává po Fatimě a Lurdech dalším místem, kde mohli naši seminaristé prohloubit a více poznat blízkost a mocnou přímluvu Panny Marie, svěřit jí své povolání i cestu – tentokrát na místě, kam putovávalo tolik pěších poutníků také z naší vlasti, z naší diecéze. Díky za tyto krásné dny, hluboké myšlenky promluv, tiché chvíle v bazilice u milostné kaple, ostrý horský vzduch při procházkách v čase volna i přátelské společenství. (Hanka Frančáková) 

Víc o Mariazell se můžete dozvědět například v pořadu České televize Poutní místa. Ke zhlédnutí ZDE

Fotogalerie

František Filip: Pouť do Mariazell byla krásná. Zapůsobila na mě dlouhá tradice tohoto poutního místa sahající až k roku 1257. Křesťané z mnoha evropských zemí tam po staletí putovali, aby Matku Boží prosili o pomoc v nejrůznějších životních situacích. Hluboce jsem vnímal, že zde mohu společně s tolika křesťany přede mnou prosit Pannu Marii o pomoc. Mariazell je pro mě místo, kde se nebe zvláštním způsobem sklání k zemi.

Petr Soukal: Čím se liší pouť do Mariazell od ostatních akcí, díky kterým naše prázdniny doslova praskají ve švech? Nebo čím se Mariazell liší od mnoha dalších míst, která jsme o prázdninách navštívili? Možná v mnohém, ale přeci jenom v jednom jistě! Týden v Rakousku jsme mohli prožít v blízkosti našich otců biskupů Jana a Josefa a generálního vikáře Mons. Josefa Sochy. Společenství kolem oltáře stejně jako u společného jídla či putování se neslo v přátelské atmosféře, vyprávění vtípků, předávání životních zkušeností a vzájemném povzbuzení na cestě, ke které nás povolal Pán. Děkujeme organizačnímu týmu P. Pavla Dokládala – který se skládal z Hany Frančákové – a našim otcům biskupům za pozvání na tuto pouť.

Jakub Brabenec: Poutní místo Mariazell mě moc oslovilo. Ať už pro nádherné horské panorama, či pro krásné horské městečko. První mým silným zážitkem bylo brzy po příjezdu procesí s milostnou soškou Panny Marie Zellské, která se nesla výjimečně pro nepříznivé počasí uvnitř kostela. Také mě moc zaujal způsob žehnání soškou Panny Marie, která se pokládala s požehnáním na hlavy přítomných. Krásná chvíle, kdy si vždycky uvědomím, jak nás Maria přivádí blíž ke svému synu Ježíši. Další pro mě silný zážitek byl, když jsem si jedno odpoledne prošel sám křížovou cestu, která se zdvihá na menší kopeček, kde je postavena krásná kalvárie s klekátkem. Pohled od tří křížů se rozbíhá do nádherných údolí a hor, a mě ihned na mysl přichází slova nedělního kantika "Hory a vrchy velebte pána."

br. Metoděj (Miroslav Orel): Lidské osudy se odehrávají vždy na nějakém místě a jsou spojeny s nějakým místem. Byl jsem vděčný, že jsme mohli aspoň trošku poznat naše partnerské biskupství st. Pölten, které naší diecézi po revoluci velmi pomohlo, jak vyprávěli naši představení. Poté jsme vyrazili do baziliky v Mariazell, v jejímž průčelí se skvěla připomínka svatého Václava a ve které jsme mohli nalézt tradicí předávanou sošku panny Marie s Ježíškem. Ale od každé sošky se musí odhlédnout a mohli jsme si připomenout, že se zde předává zbožnost prvního benediktinského evangelizátora tohoto kraje, poustevníka Magnuse, jenž si zde postavil poustevnu (zellu/celu) v níž hledal u sošky Panny Marie sílu a povzbuzení. Je to nakonec zbožnost tohoto poustevníka, která se předává dodnes. My bohoslovci jsme velmi rozdílní a byl jsem velmi vděčný, že nás otec biskup Jan Vokál učí společně nacházet Pannu Marii, důvěřovat ji. Mohli jsme se tak i přes naši rozdílnost sjednotit a více stmelit.