NEK 2015: Zpřítomněme Kristovu smlouvu

Milí přátelé,

přemýšleli jste někdy v určité sebereflexi, co vlastně nese váš vztah k Bohu, váš náboženský pohled na sebe, na druhé i na svět, vaše smýšlení? Čím je to všechno určováno? Z čeho to vychází? Když jsem se na to ptal několika věřících lidí, jejich odpovědi mířily do sféry citů a emocí, ve kterých zakoušejí  přátelství s Bohem. Ptal jsem se dál. A co určuje váš vztah k druhým lidem v nenáboženské sféře? Řekli, že samozřejmě také city a emoce, ale zazněly i jiné odpovědi a poukazy na určitá pravidla. Pravidla jak sociální, tak právní.

V této odpovědi už zaznívá něco, co nejen ovlivňovalo chápání i smýšlení vyvoleného národa, ale co se stalo základem a výchozím bodem celého jeho náboženského chápání a co je odlišovalo od myšlenkového světa jejich sousedů, kteří uctívali přírodní božstva. Skutečně základním a také výchozím tématem vyvoleného lidu od doby, kdy se ocitl pod Sinajskou horou, bylo vědomí smlouvy s Hospodinem. On ji s nimi uzavřel jako jednostrannou, bez jejich zásluh. Jen ze svého vlastního rozhodnutí. A také ve věrnosti slibům, které dal praotcům: Noemovi po potopě, Abrahamovi a jeho potomkům a také Mojžíšovi, když mu v hořícím keři vyjevuje své jméno i rozhodnutí spasit Izrael.

Sinajská smlouva se stala základem existence národa Izraele jako Božího lidu. On bude jejich Bůh a oni se budou jeho vůlí a jeho předpisy řídit ve svém politickém i náboženském životě. Kniha Exodus ve své 24. kapitole popisuje tuto událost a zaznamenává i liturgii  celého obřadu: celopaly a oběti mladých býčků, jejichž krví Mojžíš poleje oltář a pokropí lidi, kteří se slavnostně zavázali k zachovávání smlouvy, a překvapivě také hostinu, při které se jedlo a pilo. Ovšem nejdůležitější úlohu v celém obřadu hrála "krev smlouvy".

Smlouva nebo také Zákon, latinsky testamentum, jako ekvivalent hebrejského slova berith, vyjevuje Boží záměr navázat k sobě člověka v bohoslužebném shromáždění, aby jej mohl vést cestami, které směřují k vykoupení a spáse. Tato smlouva byla v dějinách Izraele mnohokrát obnovována a stala se  rozhodujícím prvkem a základem všech liturgických i jiných reforem. Když  proroci kritizovali nevěrnosti Izraele vůči Bohu, odvolávali se na ni, a jako důsledek zpronevěry předpovídali národní pohromy jako rozboření Jeruzaléma a vyhnanství. Prorok Ozeáš tuto smlouvu přirovnává k manželství, kde ji Izrael jako cizoložná manželka rozbíjí a ruší.

Proroci vzhledem ke stálému porušování smlouvy začínají mluvit o smlouvě nové, která vychází z věrnosti Boha. Ozeáš mluví o nových zásnubách s nevěstou, kterou bude zdobit spravedlnost, věrnost a poznání Boha, Ezechiel o novém srdci, Jeremiáš o proměně lidských srdcí, do kterých bude vepsán Boží zákon, a Izaiáš o prostředníku této nové smlouvy. Už to nebude Noe nebo David, ale tajemný služebník, který bude "smlouvou lidu a světlem národů". Tato smlouva bude dokonce zahrnovat celé lidstvo. Bude to nová smlouva – Nový Zákon.

Sestry a bratři, celá společnost v Ježíšově době, náboženská i politická, byla formována tímto pohledem a Pán Ježíš sám na sebe vztahuje Izaiášova slova o trpícím služebníku, o smírné oběti i o osobním prostřednictví nové smlouvy ohlášené Jeremiášem a Ezechielem. Takto jsou formováni samotným Ježíšem i apoštolové, kteří mají tendenci chápat Mesiáše jako politického osvoboditele a nechtějí nic slyšet o krvi smlouvy, o utrpení s tím spojené, o totálním vydání se Ježíše Krista Otci a nám lidem jako prostředníkovi nové a věčné smlouvy.

Když kolem roku 250 před Kristovým narozením překládali Židé v egyptské Alexandrii Starý zákon do tehdejšího světového jazyka číslo jedna, do řečtiny, použili pro stěžejní výraz smlouva – zákon slovo diatheke, které v řeckém právním jazyce znamená pořízení nebo čin, kterým člověk rozhoduje o svém majetku. A právě tento výraz se nachází ve všech zprávách o poslední večeři. Při ní apoštolové slyší z úst Pána: "Vezměte a jezte, toto je moje tělo a tento kalich je nová smlouva v mé krvi".

Jsme zde dnes shromážděni, abychom tento čin zpřítomnili v obřadu, který odkázal svým učedníkům sám Pán Ježíš s příkazem, aby tak činili na jeho památku. Eucharistickou účastí na Ježíšově smrti a vzkříšení jsme spojováni s Bohem laskavými pouty nové a věčné smlouvy a dostává se nám od něj nekonečných milostí.