Na Filipínách cítíme dotek Boží milosti

Po 25 hodinách letu jsme přistáli v Cebu. Hned na letišti nás přivítali dobrovolníci, mladí a usměvaví lidé. S úctou vítali každého "Welcome in Cebu" – Mabuhay! K našim biskupům Janu Vokálovi a Vlastimilu Kročilovi přibíhali, aby políbili biskupský prsten a dotkli se čela. Později jsme se dozvěděli, že takto jsou vychovávány i děti – je to úcta k církvi – prsten je pro ně církev.

Měli jsme již možnost se poklonit Malému Dítěti – Ježíši, které zde místní oslovují: "Viva, Pit Seňor" – Buď pozdraven, Pane. Každou 3. neděli v lednu se koná hlavní bohoslužba na závěr devítidenní novény. Každý den lidé přicházejí velmi brzy ráno ke společné modlitbě i tanci, zvanému sinulog. Každá rodina s sebou přináší Jezulátko, aby vyjádřila i takto svou úctu. My jsme měli možnost se jít Jezulátku poklonit a vzhledem k historii jsme se často představovali tak, že naše Pražské Jezulátko je mladší bratr. Jeho sošku jsem také přivezla a také více než tisíc kusů obrázků. Jsme teprve na začátku a jsou téměř rozdány. Tak velká je úcta k Malému Králi Králů. Lidé stojí několik desítek metrů, často i několik hodin ve frontě, aby mohli uctít Jezulátko. Prosím, aby se lidé modlili za naši zemi, abychom i my opět našli úctu k Malému Dítěti Ježíši. Kéž i my tvoříme v chrámu Panny Marie Vítězné fronty, abychom si vyprosili dar víry a požehnání.

Zahajovací mše svaté se účastnilo na 350 tisíc věřících z celého světa. Mezi 300 biskupy byli téměř všichni biskupové Filipín (těch je celkem 95). Naši biskupové Jan a Vlastimil jsou mezi biskupskými delegáty a mohou také zakoušet velmi přátelskou atmosféru.

Program je velmi plný. První den 51. Mezinárodního kongresu byl zahájen společnou modlitbou. O pokojný průběh se starají stovky dobrovolníků, místní policie. Jak nám řekli místní lidé, s nimiž jsme se při programu seznámili, všechny školy v Cebu dostaly týden prázdnin. Studenti jsou zapojeni do služby, vystupují v programu a budovy jsou využity k ubytování. 
 

Celý národ se připravoval na tyto dny čtyři roky – ode dne, kdy bylo oznámeno místo konání dalšího Eucharistického kongresu. Program kongresu se koná v nově postavené hale. Kapacita 15 tisíc míst je vzhledem k počtu přihlášených nedostačující, tak se musela vytvořit místa nová, aby každý mohl být přítomen. Delegáti se mohou seznámit s překrásnou místní kulturou, vystoupeními v místních krojích i kostýmech. Vše doplňuje překrásná hudba a zpěvy.

Již při zahajovací mši svaté jsem vnímala velmi silné spojení s naším národním eucharistickým kongresem a zvláště mší svatou v Brně. Velmi hluboce se mě tyto okamžiky dotýkají a jsem velmi vděčná za duchovní přípravu, kterou jsme vlastně začali již v našich farnostech 1. ledna 2014, pak při diecézních programech a nakonec v Brně. Cebu je pro mě opravdu hlubokým setkáním s Boží Láskou a velkým znamením Božího Milosrdenství. Právě i toto téma, které Svatý otec letos vyhlásil je zde silně možno vnímat. Celý program přenáší místní televize a je také každý den možné získat nahrávky, vychází každý den i deník kongresu, který zachycuje ty nejdůležitější informace z programu.

Svůj sektor mají také hluchoněmí. Do znakové řeči překládají vše vždy dva lidé. Pro mě nejsilnější bylo, když na podium přišel tlumočit kněz. Vždyť právě on může sloužit v pastoraci lidí, kteří nemají sluch. Bylo dojemné vidět, jak se tito delegáti modlí spolu s ostatními, zpívají a zakoušejí radost, která v hale, kde kongres probíhá a která nese jméno patronky Filipín, Panny Marie Guadalupské, je naprosto hmatatelná.

"Velkým zážitkem pro mě je hluboká úcta filipínského národa k biskupům – políbení prstenu a dotek na čelo," říká biskup Vlastimil Kročil a pokračuje: "Při návratu z centra jsme využili služeb místního auta – Jeepney – je to takový malý autobus, který vás velmi levně přiveze, kam potřebujete. Velmi silně na mě zapůsobilo setkání s lidmi v místních chudých čtvrtích, kde lidé žijí velmi skromně, často opravdu ve velmi ubohých podmínkách. Pak také místní malé občerstvovací stánky, kam si můžete přisednout, podívat se do hrnce, co je k obědu a opět – velmi levně se najíst. I když u nás bychom asi kvůli hygienickým podmínkám zde, neobstáli. Ale i přesto, bývá vždy velmi plno. Místní církev – na Eucharistický kongres přijeli téměř všichni biskupové. Díky sponzorům se podařilo postavit velkou halu s kaplí a vším potřebným zázemím. Dnešní mše svatá na mě silně zapůsobila – organizace této zahajovací mše svaté byla úžasná. Díky mnoha dobrovolníkům, kteří pomáhají organizovat transport poutníků a účastníků kongresu. Jsem velmi rád, že se mohu účastnit, že jsem mohl zažít přípravy na NEK, také jako člen přípravné komise a myslím si, že se podařil. Měl jsem touhu zúčastnit se také jednou, zvláště proto, že můj předchůdce, biskup Jiří Paďour, byl delegátem pro Eucharistické kongresy a vždy o účasti na mezinárodních kongresech hovořil s velkým nadšením. Děkuji ČBK, která mi umožnila účast na IEC. Jsem tedy velmi vděčni otci kardinálovi i celé ČBK za to, že zde mohu tyto krásné dny prožít a nenechat si tyto zážitky jen pro sebe, ale podělit se o ně se svými kněžími i diecézány."

A jaká myšlenka se dotkla nejvíce biskupa Jana Vokála, který je delegátem ČBK pro Eucharistické kongresy? "Eucharistický kongres podtrhuje skutečnost vrcholu svátostného života církve. Eucharistie – liturgie – mše svatá. I kdyby se sloužila mše svatá jen v soukromí – je to vrcholná, Bohu nejmilejší liturgie. Má charakter horizontální. A proto slavíme v místních církvích eucharistické kongresy – diecézní, národní, mezinárodní. Eucharistie je vrcholným okamžikem svátostného života církve a nejvznešenější způsob úcty. Právě v této zemi se nás dotýká zejména chudoba. Připomíná nám, že lidé nemohou být odděleni od života. Biskup Robert Baron nám dnes jasně řekl ve své přednášce: Vyslání v závěru mše svaté – jděte v pokoji – to, co jste zde slavili, žijte. A v této zemi je naprosto patrná krása liturgie i to, že lidé liturgií žijí i po skončení mše svaté. Proto zde křesťanství tolik roste. I my máme jít a přinášet Krista, žít Eucharistii. Eucharistii jako pokrm, Eucharistii jako oběť, Eucharistii jako skutečnou přítomnost." (Hana Frančáková)