Galerie: Pouť Ve šlépějích Ježíšových

Hned na začátku navštívili poutníci Káni Galilejskou, kde manželské páry před biskupem Jan Vokálem obnovili manželský slib. "Zážitkem byla návštěva Kafarnau, synagogy a Petrova domu, místa nazvaného Mensa Christi, Tabgha, kde došlo k zázračnému nasycení, také Hory Blahoslavenství, betlémské Baziliky Narození Ježíše Krista, stejně jako plavba po jezeru Genezaret," popisuje další průběh pouti Hana Frančáková z královéhradeckého Poutního centra a dodává, že možnost osobně se dotýkat míst, kde se narodil, žil, působil, zemřel i vstal z mrtvých Ježíš Kristus, byla požehnáním.

"Jedním z hlavních sloupů naší křesťanské víry je Písmo svaté – Bible, které má dva autory. Jedním je člověk – svatopisec, který sepisuje události, např. typicky evangelista ze života Ježíše, tak, jak on je zachytil, jak on jim porozuměl, tak jak on zachytil jejich poselství, které chce předat dál. Druhým autorem, tím důležitějším, je sám Bůh, který svatopisce tzv. inspiruje podle své božské vůle. Proto je Písmo tak výjimečné a nesrovnatelné s ostatními literárními žánry. Je nutné je číst a přijímat ve víře. Domnívám se, že mnohé pasáže Písma daleko lépe pochopíme, když budeme znát prostředí, do něhož byl svatopisec zasazen. S tím se seznámíme daleko lépe právě návštěvou Svaté země. Vždyť dějiny drtivé většiny Starého i Nového zákona se odehrály právě zde, ve Svaté zemi. Jsem přesvědčen, že je přáním každého křesťana navštívit právě ta místa, kde žil Abrahám, Izák a Jakub, ale i Mojžíš, David, Šalamoun, a zejména místa, kde žil a působil Pán Ježíš a Svatá Rodina. My, jako poutníci, máme přímo na místě možnost do partikularit zdejší země trochu pronikat. A potom, kdykoliv budeme slyšet, číst, meditovat či hlásat Slovo Boží, můžeme mu rozumět v širších souvislostech. I to je obohacení křesťana putujícího do Svaté země,“ řekl královéhradecký biskup Jan Vokál.

Že řada poutníků chápala pouť jako duchovní obnovu a jako životní exercicie dosvědčuje svědectví Aleše Renáta z farnosti Bystré u Poličky. "Byla to pro mě těžká cesta – cesta o mě. Ale taková má být pouť. Bůh mi dal poznat sebe a zároveň jsem s určitými těžkostmi mohl objevit i jeho milosti. Je to příspěvek k tomu, abych hledal Boha a zároveň nacházel víru, kterou potřebuji," uvedl Renát.

Mezi poutníky se našli i ti, kteří již něco pamatují, vždyť nejstaršímu účastníkovi bylo 85 let. "Odvážím si duchovní obohacení a pohlazení na duši," prozradil Mikuláš Šurina z Krkonoš, který i přes svůj věk navštívil Svatou zemi poprvé.

Postřehy a dojmy dalších poutníků:

Hana Frančáková (Koclířov): Pro mě bylo velkým duchovním povzbuzením spojení s našimi bratry a sestrami z řeckokatolické církve, kteří vytvořili při naší pouti spolu s jejich duchovním otcem P. Ivanem Semotjukem z Liberce přátelské společenství. Bohoslužby doprovodili krásným zpěvem a prožili jsme spolu spoustu legrace a hezké chvíle. Pouť v postní době je vždy duchovní přípravou na hluboké prožití Svatého týdne a dnů posvátného velikonočního tridua. Letošní pouť byla obohacena možností projít Svatou bránou milosrdenství. Nám se to podařilo v Nazaretě a v Jeruzalémě, právě v čase Božího milosrdenství. Častokrát jsme se také na mnoha místech setkávali s informací, že do Svaté země jezdí velmi málo poutníků. Opravdu, čekání ve frontách nám zabralo mnohem méně času, než kdykoliv dříve, a tak jsme prožili třeba čtyři hodiny v chrámu Božího Hrobu. Pociťuji velkou vděčnost vždy, když mohu vnímat, jak návštěva Svaté země posílí víru, přinese útěchu a povzbuzení, obnoví síly duchovní, ale i tělesné a častokrát i povzbudí pokračovat.  A v tomto Svatém roce milosrdenství děkujeme za tento velký dar právě na místech spojených s Tajemstvím naší Spásy.

Jiří Kreisel (Jablonec nad Nisou): Krásně prožitá Pouť po Svaté zemi mi dala pevnou půdu pod nohama pro mou cestu k víře. Nyní vím, jak po ní jít. Ta místa jsou teď v mém srdci trvale zapsána a budou se spojovat se Slovem v Evangeliích a čteních kdykoli v budoucnu přesně tak, jak jsme slyšeli z úst průvodců. Díky otci Pavlovi Dokládalovi se vlastně slova již spojila s místy přímo tam, při jeho výkladech a promluvách. On tak vlastně spojil pro mne jednotlivé pevné kameny, tedy místa, do zmíněné cesty. S obrovským přehledem, mistrně, přesvědčivě, se silou své osobnosti. Za to jemu i všem, kteří se o nás starali, velký dík.

Mlada Cvanová (Dolní Bojanovice): Pouť jsem plánovala již dříve a velmi jsem toužila svatá místa navštívit také s manželem. Často jsem o této touze hovořila i se svými kolegy a přáteli v hospici, kde jsem zaměstnaná. Velkým překvapením pro mě bylo, když mi dcera řekla o výhře v soutěži Katolického týdeníku dříve, v níž jsem byla vylosována, než jsem tuto informaci v týdeníku sama našla. Z pouti se vracím duchovně obohacena a šťastná, že Bůh vyslyšel mou touhu.

Margita Liščáková (Most): Jsem ráda, že jsem se mohla vydat na pouť do Svaté země již potřetí. Jela jsem proto, že je letos Svatý rok milosrdenství. Program splnil má očekávání.

Ludmila Kapešová (Praha): Pouť do Svaté země jsem si nadělila k 70. narozeninám. Bylo to pro mě velké spojení souvislostí a teorie, kterou znám, a velké duchovní povzbuzení. Jsem ráda, že můžu také sdílet nové poznatky se svými vnoučaty.

Gabriela Ráceková (Lanškroun): Byl to pro mě životní dar od Pána Boha. Mohla jsem se dotýkat míst, kde byl On sám. Také jsem zde oslavila narozeniny.

manželé Hřibovi: Je to velký dar, moci chodit po místech spojených s životem, smrtí i zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, klečet na místě, kam kapala jeho krev. Je to velký zážitek, který nelze popsat. Nejsilnějším zážitkem byl pro nás Boží Hrob a pak, když jsme uviděli odkrytou původní dlažbu v Jeruzalémě, po níž kráčel náš Pán. Milosti, které jsme si vyprosili pro sebe i pro ty, kteří nás prosili, že z nich budeme ještě hodně dlouho čerpat. A už teď doufáme, že si to brzy zopakujeme.

Eva Motlová (Brno): Přišla jsem na to, že Panna Maria musela být statečná. Nosila pod srdcem Boží Dítě a šla sama ve dne v noci do Ein Karem. Zamilovala jsem si při této pouti Pannu Marii pro její statečnost ještě více.

Irena Kreiselová: Přála bych si, aby naše víra byla tak pevná, jako ta skála, kterou jsme viděli.

Karolína Vondrová (nejmladší účastnice, 13 let): Nejvíce se mi líbilo ve Svatém hrobě a velmi silně jsem vnímala, že právě na tomto místě mohu při modlitbě vyslovit vše, co je pro mne důležité. (peš, hf)

Fotogalerie