Želivský klášter vzpomínal na internované kněze a řeholníky

Setkání s názvem Pouť smíření zahájila mše, kterou v klášterním opatském kostele Narození Panny Marie sloužil kardinál Dominik Duka společně s opatem Jáchymem Jaroslavem Šimkem. Skladatel a výtvarník Vladimír Franz poté v kostele zahrál svou skladbu pro varhany a otevřel výstavu svých akvarelů.

Duka několika stovkám lidí v zaplněném kostele připomněl historii 20. století ve spojení s vývojem církve a hlavně perzekuci kněží za druhé světové války, kterou po třech letech vystřídala perzekuce komunistického režimu.

Jména kněží internovaných v klášteře v letech 1950 až 1956 přečetl před zahájením koncertu želivský opat Šimek. Připojil se k němu také generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, akademický malíř a sochař Svetozár Ilavský, psychiatr a pedagog Max Kašparů a další. Franz potom na varhanách z roku 1722 zahrál svou skladbu Na paměť konce časů.

Želivský klášter premonstrátů byl v 50. letech minulého století místem internace pro kněží a řeholníky z bývalého Československa. Kromě jiných zde byl vězněn kardinál František Tomášek nebo arcibiskup Karel Otčenášek. Premonstráti si roky komunistického žaláře, ve který se klášter na šest let proměnil, připomínají Poutí smíření každoročně.

Podle opata Šimka je novodobá historie želivského kláštera výstižnou připomínkou komunistické zvůle, na kterou dnes mnozí nostalgicky vzpomínají. "Je naší zodpovědností nezapomenout na utrpení kněží, kteří za těmito zdmi léta trpěli," uvedl Šimek. První pouť smíření vykonal se svými bývalými spoluvězni 13. srpna 1968 František Tomášek, pozdější pražský arcibiskup a kardinál. (zdroj: cirkev.cz)