Na vlně retra

Jenže, tato mše svatá byla pro mnoho rodilých Českotřebováků přímo srdeční záležitostí. Před jejich očima se jim možná promítal film s osobním příběhem každého z nich za posledních čtyřicet osm let a dvou dnů.

Přesně takový čas uplynul od chvíle, kdy se parta mladých katolíků poprvé postavila ve farním českotřebovském kostele před mřížku dělící presbytář od hlavní lodi kostela, aby se svými hudebními nástroji a do té doby ne moc známými rytmickými písněmi, doprovodili mši, kterou sloužil tehdejší duchovní správce páter Kubát. Tomuto konzervativnímu, ale zřejmě přece jen trochu pokrokovému až vizionářskému knězi je nutné vzdát za tuto záležitost hold. Už proto, že svoji mládež neodmítnul s nápadem začít doprovázet mše rytmickými písněmi, ale dokonce dal na mládež i v daleko závažnější, liturgické záležitosti. Mladí se na otce Kubáta obrátili s prosbou o nový obětní stůl otočený k lidu. Vyhověl jim a oni sami pro nový oltář vyrobili svícny. Proto mohla farnost 2. září 1968 slavit hned dvě premiéry najednou.

Kreativita mládí jim byla motorem   

Notové zápisy písniček nebyly hned k dispozici. Ale díky panu řídícímu Štípkovi, který mládeži daroval tiskárnu, mohla mládež začít tisknout svoje zpěvníky. Samozřejmě, že tiskárna nepracovala tak automaticky jako v dnešní době. Byl to de facto dřevěný kufřík se sítkem, na který se položila blána a barva se válečkem protlačila skrze ni na papír. Každopádně to byl ale tisk, který pomohl, díky na úrovni vyrobeným zpěvníkům, rozšířit rytmickou hudbu mezi farníky.  

Tour po okolních farnostech

Protože mládí bývá neklidné, svěží a plné energie, provozovala třebovská mládež svoji hudební osvětu a hudební evangelizaci nejen ve svém městě, ale aktivně jezdila všude, kde o jejich produkce stáli. Mimo jiné i na besídkách a schůzích Lidové strany. Po jednom takovém vystoupení zorganizoval páter Kubát sbírku na zakoupení hudebních nástrojů. Kapela si tak mohla tenkrát pořídit elektrofonické kytary, bicí soupravu, zesilovač a společnými silami si kluci postavili i reprobednu. Kapela ve složení Jan Bárta – basová kytara, Karel Bárta, Pavel Holohlavský, Josef Stříteský, Jiří Čech -  sólové kytary, Miloš Kolář – bicí, Petr Frühbauer – pozoun, v neděli ráno společně se scholou nasedávala do autobusu, aby doprovodili okolní bohoslužby. Po návratu ze „zájezdových“ představení hráli ještě večer doma na večerní rytmické.

Stromy poznáme po ovoci

Tenkrát „rytmika“ ovlivnila život řady mladých českotřebovských rodin. Díky muzicírování vzniklo mnoho manželství, z nichž některá vydržela dodnes a jejichž děti nesou do dalších generací vztah k hudbě a duchovnímu životu. Proto zmíněná nedělní „retro mše“ přinesla s sebou nejen radost, ale i bilancování lidí, kteří se tak, dnes už většinou coby důchodci, stejně jako před čtyřiceti osmi lety postavili před mřížku presbytáře, aby doprovodili bohoslužbu hudbou a zpěvem rytmických písní – kluci muzikanti vpravo a děvčata ve schole vlevo. (SrP)