Nemůžeme dát životu více dnů, ale můžeme dát dnům více života“.
Festivaly, jejichž témata a smysl se každého z nás dotýkají v každodenním životě. Co nám tedy přinesly?
II. ročník Festivalu pro rodinu otevřel ve všech svých tématech oblasti, které jsou důležité pro dobré fungování každé rodiny. Vyzrálé a opravdové společenství v rodině je třeba pěstovat, aby se poté stala příkladem pro mezilidské vztahy, aby byla místem vzájemného respektování, dialogu a lásky. Láska vyžaduje úsilí, vytrvalost, věrnost a trpělivost. Ničím nemůže být rodina bohatší, než vzájemnou láskou všech jejích členů.
Jedno z otevřených témat nás společně s lektorem zavedlo k důležitosti dobré partnerské komunikace, ve které má prvořadý význam úcta k sobě navzájem, vzájemný respekt i odpuštění. V každém vztahu je nutné si uvědomit rozdílnost potřeb obou partnerů (muže a ženy), aby tak mohly být, opět se vzájemným respektem, tyto potřeby naplňovány. Manželská spokojenost je tedy dána mírou naplnění očekávání obou partnerů a posilována společně prožitými chvílemi pro sdílení se a řešení problematických oblastí vztahu. Živé zapojení zúčastněných posluchačů na přednáškách svědčilo o doteku palčivých oblastí praktického rodinného života. Důkazem toho je v závěru přednášek nastolená otázka možnosti pokračování besed, které směřují k upevňování partnerských vztahů.
Další z nabízených setkání byla věnována seniorům a důležitosti laskavé péče o ně, pochopení a vcítění se do těžkostí, které s sebou stáří nese. Oni jsou tím jediným životním mostem zpátky do našich minulostí. Važme si jejich moudrosti. Vztahy členů rodiny nespočívají jen a jen na lidských silách a schopnostech, ale také na všem, co dává Bůh. Do každého vztahu, ať už je na jakékoli úrovni, pokud je protkán modlitbou, vždy vstupuje ta láska nejvyšší, láska Boží. Ona je ta, která obyčejný lidský život proměňuje, obohacuje a pozvedá. Pak zjistíme, že jsme obohacováni nejen sami pro sebe, ale i pro druhé, protože vedle sebe žijeme a všichni k sobě nějak patříme.
Tím se již dostávám ke druhému ze zmíněných festivalů, festivalu SETKÁNÍ. V něm jsme se mohli nechat přenést do světa umění, hudby i poezie. Věřím, že byla naplněna základní myšlenka celého projektu. Tou bylo setkání hudby s poezií a výtvarným uměním, setkání významných umělců se začínajícími a konečně také při účasti na nabízeném programu i setkání nás mezi sebou navzájem.
Věřím, že každý, kdo navštívil některý z nabízených velmi kvalitních procítěných přednesů, si naplnil své srdce radostí, která je tak potřebná v dnešním uspěchaném životním stylu. Při shlédnutí výstavy fotografií Jindřicha Štreita „Brána naděje“ v Centru Jana XXIII. na nás z každé jednotlivé fotografie dýchá obyčejný lidský příběh. I tady hovoříme o setkání, které k nám promlouvá právě skrze toto umění. Umění vidět srdcem.
Všechna tato setkání nám měla nabídnout možnost „pohledu vzhůru“, příležitost setkat se s Tím, který všechno přesahuje. Věřím, že se nám společně podařilo tento cíl naplnit. Bohu díky a našemu patronu Janu XXIII.! V závěru děkuji všem, kteří se s velkým úsilím a oběťmi zapojili do příprav obou festivalů, všem účinkujícím, všem dobrodincům a sponzorům, všem kteří připravovali dny otevřených dveří a zejména rodinným příslušníkům, kteří v pozadí nesou tíhu náročných příprav. Bůh všem odplať!
Za Centrum Jana XXIII. v Hlinsku děkuje Lída Pavlišová
Pozn. Výstava fotografií s duchovní tématikou Jindřicha Štreita "Brána naděje" ještě trvá, probíhá v prostorách Centra Jana XXIII.
Další zprávy
Utvářejme dobré vztahy, které nikdy nepominou
