Apoštolát modlitby - únor

Úmysl papeže 

Za povolání ke kněžskému a řeholnímu životu – Modleme se, aby církevní společenství byla schopna přijmout touhy i pochybnosti mladých lidí, kteří se cítí být voláni ke Kristovu poslání v kněžském nebo řeholním životě.

Důvěra nám dává chuť do života a naopak zase zklamaná důvěra nám chuť do života bere. Neomezená důvěra nás nejvíc sblíží s druhým, ale právě tatáž slepá důvěra nás může nechat zatrpknout do smrti. Důvěra je tedy dvojsečná zbraň: musíme se jí učit. V duchovním povolání je klíčový jeden, někdy opomíjený okamžik: Opustit dosavadní a vydat se do neznáma. Nejčastěji je přechod k dospělosti nutně spjat s pochybnostmi vůči rodičům. Přesto nikdy nemůžeme dostatečně docenit to, co pro každého znamená matka. Ale i ona je jen obrazem Toho, komu lze důvěřovat bez výhrad. V duchovním povolání je rozhodující vnitřně poznat, komu mohu věnovat svou úplnou důvěru: ten je jenom Jediný. Kdo? „Kdo je z Boha, slyší slovo Boží.“ (Jan 8,46) Bez duchovního zápasu nikdy povolání nedozraje k plně svobodnému a dospělému, neodvolatelnému ano k tomu, k čemu Bůh volá.

Národní úmysl

Za nemocné – Modleme se, aby se nemocní přimkli k Ukřižovanému Kristu a z jeho utrpení stále čerpali novou sílu.

Podle Charlese de Foucaulda, francouzského mnicha žijícího poustevnickým způsobem života mezi Tuaregy na Sahaře v Alžíru (v roce 1916 byl zavražděn před svojí poustevnou), je milost prožívat Boží přítomnost v nemocných a chudých mystickým darem. Říká: „Trvalá modlitba, to znamená prožívat přítomnost Boží, je nepochybně mystické obdarování. (…) Když opatruji nemocné, zdá se mně, že Ho vidím, že Ho hmatám, že mám skoro hmotný styk s tělem Krista Pána. Jistě je třeba hned nato navštívit Boha v kapli. Ale tam Ho přímo smyslově necítím jako zde. Dary mystické modlitby nejsou dány všem, alespoň ne mně. Já cítím Boží přítomnost víc, když se starám o nemocné nebo dávám jíst dětem.“

Naléhavý úmysl Celosvětové sítě modlitby s papežem na měsíc únor

Modleme se za námi odvážněji projevovanou vděčnost mladým rodinám, jež ochotně přijímají dar života a svým dětem denně svědčí o naději 

Při příležitosti oslavy Dne pro život v Itálii papež povzbudil především mladou generaci i všechny, kteří mladé generaci účinně pomáhají překonávat obavy a strach z budoucnosti. Nebát se budoucnosti, která je jen menší měrou v našich rukách, může ten, kdo objeví v životě obdarování, jež otevírá cestu k dárci. Jistě, nelze zlehčovat obtíže, s nimiž se mladí setkávají v přípravě na své povolání, ani narušenost světa válkami, konflikty, tím více časté projevy nenávisti, dále drtící nejistoty spojené s prací a konečně krajní situace jak si uchovat základní sociální záruky. Pro takové rozhodnutí je důležité celkové naladění společnosti, životní styl, jež vedeme, a nejhlubší motivy naší odhodlanosti překonávat překážky, jimiž je náš život zatěžován. Nemůžeme podceňovat všudypřítomné zdroje podnětů a nabídek, s nimiž se mladý člověk musí vypořádávat. Jistě, musíme i využívat všech příležitostí upozorňovat svět na nejpalčivější problémy, které ovlivňují životy těch nejmenších. A to i nahlas, jak se o to pokouší různé formy hnutí pro život. Ale ještě více důvěřujme i onomu zdánlivě nepatrnému, bezprostřednímu kontaktu s mladými lidmi a rodinami. Možná v jejich hledání objevíme pro sebe a pro naše křesťanská společenství zdroj nové vitality a hmatatelného svědectví. Svědectví o čem? Prostě: postoje důvěry v Boha propojené s postupným růstem k dospělé –  lidské i duchovní – zralosti. Jsou doprovázeny, zhusta v zápasech skrytých před veřejností, přítomností vzkříšeného Pána. Děti nejsou přítěží. Mějme odvahu být v této – často hluboké – rozepři a střetech o svět dětem přívětivější (child-friendly) i na obtíž.