Biskup Jan poděkoval a požehnal řeholím sloužícím v diecézi

V sobotu v katedrále Svatého Ducha ke všem mimo jiné biskup Jan řekl: "Víra a Duchem Svatým inspirovaná důvěra, je jedny z největších darů, které vedle svého života člověk obdržel. Nemusíte se strachovat, že vaše víra snad ochabuje, když právě necítíte entuziasmus nebo člověk necítí to první nadšení, jak bychom si stále přáli. Pečovat o duchovní život a děkovat Bohu je však třeba neustále. Důvěra v Ježíše nám dá i na rozbouřeném moři v klidu usnout, je-li Ježíšova milost s námi. Zejména v tomto Jubilejním roce, kdy se nazýváme poutníky naděje. Jako poutníci naděje mějme oči upřeny na přerod, který nás čeká. To bude náš domov. Poutník stejně jako Abrahám si musí být vědom, že dokud putuje, není doma, je na cestě. Vy, řeholnice a řeholníci, v síle vašeho zasvěcení patříte mezi nejmilejší a nejbližší děti Panny Marie. Je to povznášející a krásné. A samozřejmě i někdy náročné. Ze srdce vám žehnám, abyste se této výsadě nikdy nezpronevěřili, abyste se naopak pro tento svět kolem nás stávali zdrojem naděje a vzorem velké důvěry v Boha."

----------------------------------------------------------------

Svátek slavený tradičně 2. února, připomíná událost, která se skutečně stala 40 dní po narození Krista, které slavíme 25. prosince. Totiž podle mojžíšského zákona, podle 12. kapitoly knihy Leviticus (3. knihy Mojžíšovy), rodička 40 dní po narození chlapce měla být očišťována a na poděkování měla být přinesena oběť – buď jehňátko, anebo když rodina nebyla tak movitá, dvě holoubátka. A tak rodička přichází do chrámu spolu s dítětem a tuto oběť spolu se svým manželem přináší. Panna Maria podle mojžíšského zákona také přichází čtyřicátého dne po narození Krista do jeruzalémského chrámu spolu s pěstounem, svatým Josefem, a tuto oběť podle mojžíšského zákona přinášejí. Hromnice jsou svátkem relativně starobylým, jejich slavení sahá až do 5 století, dokonce už do 4. století, protože nejstarší svědectví o slavení uvedení Páně do chrámu nebo Očišťování Panny Marie, jak se dřív tento svátek jmenoval, je už někdy kolem roku 400.

Začátek bohoslužby je ve znamení průvodu se svícemi, který má především navázat na to Simeonovo slovo, že Kristus je světlem všech národů.  Název Hromnice spíš pochází z toho, že svíčky, které byly posvěceny, se dávaly za okna a měly být prosbou o Boží ochranu před blesky.

Svátek Uvedení Páně do chrámu je vnímán jako svátek zasvěcených osob, a to především kvůli prorokyni Anně, která poté, co ovdověla, přes 60 let byla v jeruzalémském chrámě a sloužila Bohu postem a modlitbami. A stejně tak spravedlivý stařec Simeon. Tito dva lidé se vnímají jako zasvěcené osoby. Dalším důvodem je zasvěcení prvorozence Bohu, jak se zmiňuje v Mojžíšově zákoně podle knihy Exodus. Tedy, z těchto dvou důvodů – kvůli prorokyni Anně a proroku Simeonovi a zasvěcení prvorozence Bohu – je onen svátek i svátkem zasvěcených osob žijících řeholní život či jiný způsob osobního zasvěcení.