Postní zamyšlení na každý den doby postní.
Úryvek z Bible
(Lk 16,19-31)
Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a (ještě k tomu) přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: »Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň kousek prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.« Abrahám však odpověděl: »Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.« (Boháč) řekl: »Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.« Abrahám odpověděl: »Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!« On však odporoval: »Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.« Odpověděl mu: »Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.«“
Zamyšlení
Manželství
Začněme říkankou: Byl malý domeček, v tom domečku stoleček…
Z našeho stolu může padat jen to, co na něj položíme. Nejdříve jsme pokládali jen my dva, pak se stůl plnil i pěti dětmi okolo.
Můžeme nabízet jen to, co máme. Když jsme si před 59 lety dávali před Bohem manželský slib, opravdu upřímně, netušili jsme, co vlastně manželství obnáší. Láska, úcta a věrnost, to nám připadalo samozřejmé. I když hloubka těchto cností není konstantní, měla by stále růst. Ale druhá část slibu, je odevzdávání a přijímání bez výjimky, v mládí i stáří, v nemoci, to je úkol až do smrti. Ale tím děláme toho druhého šťastným. Učit se více dávat než přijímat.
Jsme hodně rozdílné povahy a společná cesta životem chce spoustu tolerance, komunikace a samozřejmě lásky a odpuštění. A nad tím vším boží světlo.
Od 52 let našeho života nás provázela „Manželská setkání“. S otevřeným srdcem jsme naslouchali teorii i zkušenosti přednášejících manželů. Nikdy jsme do těchto setkání nepoznali společenství a zde jsme v péči Ducha Svatého začali rozkvétat. Ano dalo to práci. Stále znovu a znovu pády a odpouštění. Já jako manželka jsem si dlouho myslela, že Pavlovi poskytuji dobro a on také to samé vůči mně. Ale na manželských setkáních jsme poznali, že dobro, které chceme pro partnera, může být v Božích úplně něco jiného, než si myslíme my. Učili jsme se více dávat než přijímat.
V našem věku, kdy již máme odstup od událostí dřívějšího života, víme, že Pán i zlé umí proměnit v dobro, jak to poznal boháč i Lazar v podobenství dnešního evangelia.
Snažíme se, abychom v závěru našeho života dokázali s Boží pomocí „dotkat“ obraz, ke kterému nás On vybral a povolal.
V současnosti organizujeme (již po osmnácté) Manželská setkání seniorů. I stáří a vztahy v něm si zaslouží naší pozornost, růst v toleranci, pochopení a otevřené oči, uši i srdce pro toho druhého. Každý den je jiný a může být i poslední. A právě nyní se musíme držet Pána a s důvěrou v jeho milosrdenství čekat na setkání s Ním.
(Autor zamyšlení: Pavel a Marie Klimešovi)
Závěrečná modlitba
Bože, ty miluješ nevinnost a znovu ji dáváš těm, kdo se k tobě kajícně navracejí: obrať k sobě naše srdce a dej nám novou sílu Ducha Svatého, ať jsme pevní ve víře a horliví v konání dobra. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Další zprávy
