Pondělí po 1. neděli adventní

Úryvek z Bible

(Mt 8,5-11)

Když přišel (Ježíš) do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ (Ježíš) mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: »jdi«, a jde, a jinému: »přijď«, a přijde, a svému služebníkovi: »udělej to«, a udělá to.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: „Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království.“

Zamyšlení

„Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho“ (Mt 8,10).

Jaká vlastně je setníkova víra, když ji sám Ježíš nazývá tak velikou?

Setník přistupuje k Ježíši s hlubokým přesvědčením v Ježíšovu schopnost uzdravovat nemocné a trpící. Nehledá Ježíše ze zvědavosti, ale přichází k němu pro konkrétní věc – pro pomoc. Oslovuje Ježíše jako lékaře těla a popisuje mu utrpení svého sluhy. Prosbou u Ježíše dělá pro svého sluhu maximum. A Ježíš reaguje, nabízí řešení: „Já přijdu a uzdravím ho.“ V setníkově odpovědi cítíme nejenom pokoru, ale taky hlubokou víru, vnitřní proměnu. Jeho nečekanou otevřenost k něčemu neuchopitelnému, neuvěřitelnému a nadpřirozenému. Sám se necítí být hoden, aby pozval Pána Ježíše k sobě domů, ale vlastní životní logikou věří v magickou sílu Jeho slova: „…řekni jen slovo a…“ S velikou vírou mu odevzdává svoji bezmocnost. Plně ji svěřuje do rukou Božích. Ví, že sám už víc pro svého sluhu udělat nemůže. Zároveň hluboce věří, že někdo jiný, Ježíš, může udělat úplně všechno. A tuto „aktivní odevzdanost“ setníka vnímá taky Ježíš a upozorňuje nás na ni. A evangelista Matouš ujišťuje, že jenom taková živá víra má pro člověka smysl.

„Potom řekl Ježíš setníkovi: »Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.« A v tu hodinu se sluha uzdravil“ (Mt 8,13).

S vírou se v lékařské praxi setkáváme dennodenně. Určitá forma víry je nezbytným předpokladem pro upřímný a konstruktivní vztah mezi lékařem a pacientem. Pacient lékaři věří, že mu pomůže, že ho uzdraví, nebo mu alespoň uleví. Lékař pacientovi věří, že to se svým zdravím myslí naprosto vážně, a proto se bude řídit jeho doporučením.

Rovněž tady platí, že: „Víra bez skutků je mrtvá“ (Jak 2,17). Pokud se neodráží v chování obou, nebude léčebný proces úspěšný. Vzájemná důvěra motivuje lékaře, aby léčil s osobním zájmem, a pacienta, aby důsledně dodržoval léčebný režim.

Věřit někomu, nebo v něco, je pro lidi naprosto přirozené. Pro nás, věřící, je víra v Boha natolik samozřejmá, že nad ní často ani nepřemýšlíme. Neprojevuje se v našem chování.

Matoušův setník nám ukazuje víru praktickou. Víru, která se zrcadlí v jeho činech. Víru otevřenou, bez pochybností a předsudků. Víru, která přenáší hory a uzdravuje lidi. Víru tak velikou, že ji vyzdvihuje i samotný Ježíš Kristus.

(Autor zamyšlení: Erik Antuš )

Vstupní modlitba

Prosíme tě, Bože, pomáhej nám připravit se na příchod tvého Syna, aby nás, až přijde, našel, jak bdíme na modlitbách a s radostí na něho čekáme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.