Pondělí po 2. neděli adventní - Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Úryvek z Bible

(Lk 1,26-38)

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

Zamyšlení

Silný evangelijní příběh pro tento den. Je plný inspirace pro náš život i těžký pro naši víru – přijmout nepochopitelné početí z Ducha Svatého a respektovat boží vůli v přírodních katastrofách či v násilí páchaném lidmi se svobodnou vůlí.

V denní praxi lékařů intenzivní péče jsme často v kontaktu s bolestí, tragédií náhlé změny životní situace způsobené úrazem či nevyléčitelnou nemocí, setkáváme se s příbuznými pacientů, kteří zažívají postižení či ztrátu blízké osoby. Čím dál častěji si uvědomuji, jak falešně samozřejmě jsme jakoukoliv hrozbu nepříznivé události v našem životě vyloučili, a když nastane, primárně hledáme, kdo za to může, kdo si to odskáče, kdo co zanedbal. Řada stížností na nekvalitní práci zdravotníků, a dokonce i násilná napadení pomáhajících vyplývají z nezvládnutí stresové situace, reakce na zažívanou křivdu. Na druhou stranu i zpětné reakci zdravotníků chybí pokora.

Citlivou otázkou je postoj příbuzných k dárcovství orgánů při smrti blízké osoby. Je to šokující a těžká situace, která mi okamžik Zvěstování u Marie z Nazareta připomíná. Musela rozhodnout v okamžiku o zbytku svého života, riskovat perspektivní vztah se snoubencem Josefem a vlastní dobrou pověst. Rozhodla se v důvěře, obrazem z Lukášova evangelia „zajela na hlubinu“ (Srov. Lk 5,4). Náš právní řád umožňuje odběr orgánů k transplantaci v situaci smrti člověka, která je definována smrtí mozku. Zpravidla těžký mozkový otok po úrazu či krvácení do mozkové tkáně způsobí útlak cév v lebeční dutině tak, že žádná krev nemůže mozek prokrvovat. Je to ale situace, kdy srdce pracuje dál, a umíme při přístrojovém dýchání udržet prokrvení ostatních orgánů. Dnešní právní systém je dokonalejší, ale v minulosti jsme někdy těžko překonávali případný záporný postoj rodiny. Padesáti pěti letý muž při lyžování narazil hlavou do železného sloupu. V bezvědomí a po resuscitaci byl hospitalizován na našem oddělení. Došlo k vývoji smrti mozku. Staří rodiče prožívali těžce tuto ztrátu. Otec kritizoval, že kolem pacienta neprobíhá větší aktivita k záchraně pacienta. Odepřeli možnost odběru orgánů a otec sám byl přítomen ukončení péče, kdy jsme vypnuli dýchací přístroj a čekali dvacet minut, až se v jinak zdravém organizmu zastaví srdce. Chápu bolest rodičů, která se promítla do nenávisti k nám zdravotníkům, nedovolit nám další aktivitu, ale nesu si to jako selhání, že jsme mohli zachránit několik jiných chronicky nemocných pacientů a možná i uchránit oba zoufalé rodiče od situace, že v budoucnu budou svého postoje litovat. Kéž by pro ně i pro nás bývalo bylo odvážné rozhodnutí Marie z Nazareta inspirací.

Lidský život není bezbolestný ani bezstarostný. Jsou situace, které odvrátit neumíme, a nezbývá, než je dokázat přijmout. Ať jsou z Boží vůle, nevysvětlitelných příčin či způsobené násilím, přijdou. A pak prosíme o Boží pomoc, abychom výzvy našeho života zvládli.

Advent je příprava na velkou radostnou událost: „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“

Jedná se o povzbuzení do strastiplného života. Veliký král se narodil v chlívku. Nežil v královském paláci, ale s obyčejnými lidmi, zemřel bolestně umučen a ponížen na šibenici. Dal tím smysl a naději i tomu nejubožejšímu životu na zemi. Jak asi vypadá království, které pro něj připravil?

(Autor zamyšlení: Eduard Havel )

Vstupní modlitba

Bože, tys uchránil Pannu Marii od dědičné viny, aby byla důstojným příbytkem tvého Syna, a pro jeho budoucí zásluhy jsi ji už od počátku zahrnul svou milostí; na její přímluvu pomáhej i nám, ať čistí dojdeme k tobě. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.