Slavnost sv. Josefa

Úryvek z Bible

(Mt 1,16.18-21.24a)

Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal.

Zamyšlení

Kněžství

Když jsem byla oslovena, abych přispěla do postní brožury na rok 2025, měla jsem jasno ještě dříve, než žádost dozněla. P. Ing. Miloslav Fiala, OPraem. Člověk, jehož kněžství a přátelství si léta hluboce vážím. Novoknězem se stal po čtyřicítce, jeho prvním působištěm se stal Hradec Králové. V srdci rodné diecéze působil pouhé dva roky, pak mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Doba byla složitá, ale přiznejme si otevřeně, že ani dnes není zrovna jednoduchá.

„Kněz žije a působí v dnešní většinou ateistické společnosti, která je nevěřící a ani v nejbližší budoucnosti se situace příliš nezmění. Vyžaduje věřící, kteří jsou upevněni ve víře. Nejde pouze o uznání určitých výroků o víře, ale aby lidé uznávali plně Boha a ve své farnosti byli aktivní. Svátosti se stávají prázdnými rituály, osobní modlitba je slabá a z hříchů se stávají pouze slabosti, které člověka neznepokojují. Bůh není základem a středem mnoha lidí a sama církev ztratila ve společnosti své důrazy. Situace je nanejvýš napjatá, a proto v této krizové situaci je na místě otázka: Kdo jsem, má smysl to, co konám? A dále se ptám, kdo jsem jako kněz a jaká budoucnost čeká mě, jaký je cíl mé služby, když ubývá věřících a přibývá lhostejnosti. Musíme žít nasloucháním evangelia a v odvaze dál hlásat Boží slovo. Ježíš učí Petra, aby byl odvážný, ale odvaha je vždycky spjatá s vizí. Buď máme odvahu, nebo se necháme odradit okolní lhostejností.

Největším nepřítelem odvahy je acedie, duchovní lenost. Je to jedna z hlavních neřestí, která tě postupně obere o naději, až tě nakonec přivede k zoufalství, beznaději jako svému cíli. Nejzávaznějším důsledkem duchovní lenosti je výsměch a průměrnost. My se často do největších extrémů nedostaneme, ani si neuvědomujeme, že jsme duchovně líní. Bývá užitečné vrátit se k sedmi hlavním neřestem jako je například ponechání věcí napospas osudu. Ježíš říká Petrovi: »Zajeď na hlubinu.« V duchovním životě je převlečená za duchovní lenost, a nakonec se dojde k tvrzení, že my bychom opravdu chtěli, ale ono to nejde. Duchovní lenost nám brání čelit situacím, proti kterým jsme zdánlivě bezmocní, takže žijeme podle okolností. Realita nebude nikdy dobrá, když ji budeme jen trpně snášet. Zaslíbená země se stala zaslíbenou teprve po dobytí, jinak se stane buď pouhou iluzí, nebo noční můrou. Ježíš všechny shromáždil, aby ho viděli vzkříšeného a klaněli se mu, ale někteří pochybovali. Abychom jako kněží překonali všechny pochybnosti, je třeba začít jednat a zmizí všechen strach. Jako kněží máme lidem přinášet naději a oživovat svou službou touhu po nebeských dobrech, abychom tak vlévali do celého světa radost a pokoj našeho Vykupitele, jak nám radí modlitba jubilejního roku 2025.“

(Autor zamyšlení: Eva Zálešáková, Miloslav Fiala)

Závěrečná modlitba

Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Josefa, aby už od počátku chránil dílo našeho vykoupení; dej, ať tvá církev s jeho pomocí věrně plní svůj úkol při uskutečňování díla spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.