Úterý po 2. neděli adventní

Úryvek z Bible

(Mt 18,12-14)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.“

Zamyšlení

Evangelium o ztracené ovečce mi evokuje případ jednoho z našich kolegů. Pacienti, kteří se nám hluboko zapíšou pod kůži, jsou většinou ti nejkomplikovanější. Mezi ně patří, jako mi mnozí lékařští kolegové jistě dají za pravdu, často pacienti z našich vlastních řad.

Právě jeden takový kolega službě ostatním obětoval život, ale když šlo o jeho vlastní zdraví, nebyl ochoten se tím vůbec zabý vat. Nechtěl ani slyšet, že by svoje zdraví dal do rukou jiného doktora, vždyť on si se vším umí poradit sám. Ale síly ubývaly, práce už nešla jako dřív, zdraví pokulhávalo. Jednou zkolaboval v práci. Hospitalizaci odmítl. Byla zjištěna cukrovka, na kterou již běžné léky nestačily, a vyžadovala nasazení inzulinu. Jeho věřící kolegyně a moje kamarádka mě oslovila, jestli bych nemohla pomoct. Nejdřív na dálku a zprostředkovaně, pak postupně osobně jsme se začaly starat o jeho zdraví. Dalo to zabrat, než jsme cukrovku a komplikace s tím spojené zlepšily a nastavily na přijatelnou úroveň. Nebudu popírat, že již nemoc nadělala dost zlého za dobu, co se pořádně neléčila. Ale podařilo se nám navázat důvěryplnou spolupráci, již pravidelně dojíždí na kontroly a aktivně se stará o své zdraví. Změnil se z nemocí unavené bytosti na člověka, který již zase může pracovat, pomáhat dál a realizovat svoje životní plány. Takhle si představuji radostné pocity Pána Boha, když najde ovečku a přivede ji zpátky do stáda. Pán nás v životě vede k pokoře, k pokoře v lásce i ve službě, k pokoře vůči svobodě druhého člověka, ale také k pokoře vůči pravdě, kterou musíme respektovat. Když to přinese své ovoce, naše práce i život jsou požehnanými. On je ten, který nás vždy má zájem hledat, i když my si neuvědomujeme, jak moc to potřebujeme.

(Autor zamyšlení: Jana Horáčková )

Vstupní modlitba

Bože, tys poslal svého Syna, aby přinesl spásu všem končinám země; očisti naše srdce, abychom s radostí očekávali a znovu prožívali slavný den narození našeho Spasitele. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.